DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA A HISTORIE DOMINIKÁNSKÝCH RUMŮ

Úvod Aktuality DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA A HISTORIE DOMINIKÁNSKÝCH RUMŮ Vytvořit článek

Redakce GastroIN - 04. 05. 2016 0 Líbil se vám tento článek? 0

Partneři Stát se partnerem

Historie a základní údaje

Dominikánská republika je sousedícím státem Haiti, obě tyto země sdílí společný ostrov Hispaniola. Na mapě se může zdát ostrov malý, avšak bezmála je stejně velký jako Česká republika, po Kubě je druhým největším karibským ostrovem. Dominikánská republika sídlí na východní části ostrova a zaujímá zhruba 2/3 území, její rozloha je 48.442 km2. Sčítání lidu z roku 2015 poukazuje na 9.980.243 obyvatel žijících na východní části Hispanioly.

Ostrov je vzdálen jen 2 hodiny letu z Miami, méně než 4 hodny letu z New Yorku a okolo 8 hodin z Evropy. Hlavním městem je Santo Domingo s 2.945 milionu obyvatel. Populace je rozdělena mezi 16 % bělochů, 11 % černochů a 73 % míšenců. Kryštof Kolumbus objevil ostrov při své první výpravě do tehdejší Západní Indie v roce 1492, stala se odrazovým můstkem pro španělskou kolonizaci Karibiku. Domorodým obyvatelstvem Dominikánské republiky byly Tainové. V roce 1697 Španělé zjistili, že 1/3 západní části ostrova je pod nadvládou Francouzů, tato část ostrova se v roce 1804 stala Haiti. Zbytek ostrova usiloval, znám jako Santo Domingo, o nezávislost nad španělskou vládou, což se mu povedlo v roce 1821, avšak krátce na to byl obsazen vojáky Haiti. Další nezávislost Dominikánské republiky byla vyhlášena v roce 1844, v 60. letech se ještě na určitý čas stává kolonií Španělska, jako ochrana před britskými námořníky a konečná nezávislost byla vyhlášena v roce 1865.

Dominikánský rum a jeho historie až do dnešních dnů

Původní obyvatelé neznali cukrovou třtinu, a proto si vyráběly alkohol z kukuřice, bylinek a juky(yuca). Proces byl následující: ženy nejprve přežvýkaly směs vytvořenou z kukuřice, následně jej vyplivly do velkého kotle, kde byla směs doplněna o bylinky a ostatní ingredience a přivedena k varu. K tomu aby dosáhli opojného stavu, taktéž sloužily sušené tabákové listy a inhalování jejich výparů nebo prášek z tropického stromu tamarind, který měl halucinogenní účinky. Důležitým poznatkem je, že sazenice cukrové třtiny Kryštofa Kolumba v roce 1493 nepřežily cestu po moři. Trvalo dalších 7 let, než Pedro di Atienza úspěšně dovezl a rozmnožil sazenice cukrové třtiny na Hispaniole. V roce 1506 byla v Hispaniole poprvé vytlačena šťáva z cukrové třtiny. V letech 1720 až 1778 bylo zakázáno vlastnit destilační kotel na výrobu aquardiente, nastala první prohibice výroby rumu. Rok 1791 byl spjat s evidencí 173 destilérií a 792 plantáží s cukrovou třtinou. Na přelomu 19. století již bylo evidování 183 destilérií a 793 mlýnů na výrobu cukru. Opravdová výroba rumu začala v roce 1863, kdy výrobci ze Santiaga vlastnili kotlíkové přístroje na výrobu rumu a produkovali okolo 10 galonů rumu (zhruba 38 litrů). Přelom 19. a 20. století znamenaly pro dominikánský rum a cukrovarnictví velký rozkvět. Dominikánský rum byl oceněn několika medailemi na světové výstavě v Bruselu. Významnou událostí pro dominikánský rum bylo přesídlení rumu Brugal z Kuby, kde byl založen v roce 1888 a v roce 1897 právě přesídlil do Puerto Plata. Následovaly důležité milníky jako hygienická kontrola výroby rumu a vznik pravidel pro producenty rumů, zavedení daně z alkoholu, Brugal získává ocenění pro svůj rum v Miláně a dalších výstavách. Romaña and Barceló Sociedad en Comandita, byl název společnosti, pod kterou začal vyrábět rum španělský imigrant z Malorky, jeho jméno bylo Julian Barceló Barceló.

První rumy Juliana byly nazývány „Jacas“ a „Carta Real“, bohužel v září 1930 byla jeho továrna zničena cyklónem. Po této katastrově se nevzdal a se svým bratrem Josém založili podnik pod jménem „Barceló and Co“. Velká hospodářské krize a období po ní znamenaly pro dominikánský rum těžké časy, kdy výroba rumu byla kontrolována daňovými úředníky takřka minutu po minutě výroby. Avšak spotřeba rumu v zemi razantně rostla. Produkce se zvýšila ze 422.153 litrů v roce 1936 na 4.661.490 litrů v roce 1956. V tomto období byly stanoveny další zákony týkající se rumu jako například použití maximálně 65 galonových sudů pro zrání rumu, minimální doba zrání rumu pro vnitrostátní užití byla stanovena na 1 rok a maximálně 5 let od doby umístěný rumu do sudu, použití označení „viejo“ nebo „extra viejo“ mohly nést lahve jen v případě, že rumy byly bez přidání mladého nestářeného rumu. V roce 1937 rum nebyl stále exportován z Dominikánské republiky, až v roce 1945 byly stanoveny pravidla pro export. Nacházející roky se nesly ve znamení velkých investic do rumového průmyslu, jelikož byl rozpoznán velký potenciál tohoto odvětví.