13. 8. 2018 - Tučná, masitá nebo nevýrazná jídla jsou rázem pikantnější, když se k nim přidá hořčice. K její výrobě nejsou konzervanty nutné, přesto je někteří výrobci přidávají.
Časopis dTest otestoval 16 plnotučných hořčic a zjistil, že obsah cukru a tuku u některých výrobků neodpovídá údajům na jejich obalu. Kromě toho nezávislý test ukázal, že tři vzorky obsahovaly konzervanty a čtyři vzorky siřičitany; výrobci je přiznali i na obalu.
V České republice sahá velkovýroba plnotučné hořčice až do 19. století. Základní postup zůstává přibližně stejný – podrcená bílá hořčičná semínka se smíchají s cukrem, octem a kořením, následně se melou najemno a zrají asi deset dní v kádích. Přestože při výrobě nejsou chemické konzervanty zapotřebí, někteří výrobci je do hořčice přidávají kvůli ochraně před bakteriemi. „Československá norma 581360 z roku 1963 dovolovala použít při výrobě konzervaci kyselinou benzoovou v množství 1500 mg/kg, současný legislativní limit je 1000 mg/kg. V testovaných hořčicích jsme naměřili od 633 do 733 mg/kg. Lze tedy říci, že dnešní plnotučné hořčice obsahují o polovinu méně konzervantů než za totality,“ komentuje zjištění Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.
Spotřebitelský časopis dTest poslal do laboratoře celkem 16 zástupců různě balených plnotučných hořčic. V laboratoři nechal zkoumat obsah sušiny, cukru, tuku, kyseliny octové a množství pevných nečistot a konzervantů. „Zjištěné množství cukru a tuku se v několika případech rozcházelo s hodnotami deklarovanými na obalech. Za nepravdivost údajů o obsahu cukru jsme strhli známku výrobkům značek Senf, coop/klasik, Penny, Neli a Tesco, protože rozdíl překročil tolerovanou 20% mez. Nesoulad v množství tuku jsme odhalili v hořčici Lidl/Mikado,“ shrnuje Hana Hoffmannová.
Siřičitany chrání výrobky před oxidací. Nevýhodou je, že jimi ošetřenou hořčici musejí oželet lidé alergičtí a citliví. Přítomnost siřičitanů ověřoval dTest laboratorně. Zjištění se shodovala s údaji na obalech. Siřičitany použila pouze společnost Boneco ve čtyřech svých výrobcích.
Umělých barviv se spotřebitelé nemusí obávat. Žlutou barvu má hořčice díky rozemletým hořčičným semínkům a případně přidané kurkumě. Pokud výrobci hořčice dobarvovali, nepoužili žádná umělá barviva.
Překvapivé jsou závěry z porovnání cen u plnotučných hořčic. Vyšší cena není zárukou vyšší kvality. I nejlevnější hořčice jsou kvalitativně podobné s pětkrát dražšími konkurenty.
Přehled testovaných plnotučných hořčic najdete na webu www.dtest.cz. Kompletní výsledky testu přineslo srpnové vydání časopisu dTest.
Znáte rozdíl mezi kremžskou a plnotučnou hořčicí?
Možná jste se někdy zamýšleli nad tím, proč je vlastně hořčice plnotučná. Vyrábí se totiž z neodtučněných bílých hořčičných semínek a obsah tuku je pro její kvalitu důležitý. Vyhláška jeho množství stanovuje alespoň na 3,6 %, což odpovídá zhruba 10% obsahu hořčičných semen. Jiný než hořčičný olej nesmí hořčice obsahovat. Čím je tučnost hořčice vyšší, tím více semínek obsahuje. Údaj o tučnosti je bohužel často jedinou možností, jak podíl hořčičných semínek ve výrobku odhadnout.
Kremžská hořčice se vyrábí z bílých a černých hořčičných semínek, hlavní odlišností je hrubší struktura, viditelné částečky černých hořčičných semen a sladší chuť. Díky použití černé hořčice bývá v porovnání s plnotučnou i trochu ostřejší. V České republice kvalitu kremžské hořčice rovněž určuje vyhláška. V porovnání s plnotučnou obsahuje vyšší množství sušiny a cukru (32 %, respektive 16 %) a není pro ni stanoven minimální obsah tuku.
Zdroj: Kristýna Kuncová
