Asi neexistuje jediný milovník českého piva, který by o tomto podniku neslyšel. Pivnice U Pinkasů je nejslavnější a nejdéle fungující pražskou plzeňskou hospodou, která slouží svým hostům již od jara roku 1843. A dodnes patří k absolutní špičce.
Není žádné překvapení, že se zde scházela elita národa, od politiků a herců až po slavné sportovce. Tady se psaly pražské dějiny, a nejen ty pivní. Díky tomu se Pivnice u Pinkasů může pochlubit mnoha rekordy či unikáty, která vám teď rádi prozradíme. A až přijdete k Pinkasům na jedno (nebo dvě), rádi si zavzpomínáte na tuhle zábavnou a inspirující výpravu.
První pivo
Na své první pivo přicházel k Pinkasům pravidelně slavný štamgast Bohumil Hrabal, a to už v sedm hodin ráno, kdy pivnice otvírala. Svou pravidelnou pouť po pražských hospodách začínal právě zde, když si zde vedle plzeňského dával ještě snídani: hovězí guláš do porcelánového šálku s rohlíkem, protože knedlíky ještě nebyly uvařeny. To byl ale krásný život, co?
Poslední pivo
Mezi štamgasty patřil také jeden z největších českých politiků František Ladislav Rieger. A právě ten si zdejší pivo zamiloval natolik, že dokonce na smrtelné posteli – když počátkem března 1903 v požehnaném věku 85 let umíral, projevil své poslední přání, totiž aby mu přinesli džbán piva od Pinkasů.
Pivo pro prezidenta
Když 10. prosince 1989 abdikoval komunistický prezident Gustav Husák, dostal Václav Havel od Občanského fóra nabídku, aby kandidoval na příštího prezidenta. Havel si vzal několik dní na rozmyšlenou, aby k definitivnímu rozhodnutí dospěl při obědě a pivu U Pinkasů 14. prosince v poledne. O tři hodiny později své rozhodnutí oznámil v živém projevu k Pražanům z balkonu Špalíčku na Václavském náměstí.
Žíznivá spartakiáda
Nejvíce piv se U Pinkasů vyčepovalo v době československé spartakiády. Každý z venkova chtěl jít k Pinkasům na pivo. Za den tak padlo 22 hektolitrů piva, což činí 4 400 velkých piv zvaných hladinka. Pivo se v těchto časech nosilo po 15 půllitrech, tedy v každé ruce kytice 7 piv, a to patnácté přitisknuté uprostřed mezi oběma „kyticemi“. Nejzdatnější číšníci nosili 19 půllitrů, na každé „kytici“ ještě dvě piva „v patře“. To už dnes nikdo nedokáže.
Pinkasova noční můra
Unikátní mezinárodní závod výčepních Pinkasova noční můra se zrodil v roce 2010 jako pocta těžké práci všech výčepních a číšníků a letos na podzim se bude konat již 16. ročník. Soupeření zkušených výčepních, kteří musí nejprve načepovat deset hladinek a pak je vynést ze sklepa do prvního patra, a to za běžného provozu celé hospody, se již tradičně zúčastní třicet nejlepších výčepních Pilsner Urquell z celého světa.
Revoluce v čepování
Dnes nám přijde čepování piva do půllitru normální, ale v minulosti se pivo čepovalo ze sudu do džbánů a do sklenic se přelévalo až na stole. A právě to změnil Jakub Pinkas, když se rozhodl skončit se svou živností krejčího a místo toho si otevřít hospodu s plzeňským pivem, které se zrodilo jen o půl roku dříve. Pinkas začal nosit pivo ze sklepa již načepované ve sklenicích, čímž výrazně zlepšil kvalitu plzeňského piva, a současně tak vytvořil první pilíř úspěchu restaurace, která se v pozdějších letech stala legendou. Ale že to byla pěkná fuška.
Pivo s medailí
V osmdesátých letech pracoval v pivnici U Pinkasů asi nejslavnější výčepní – a sice olympijský medailista ve veslování Pavel Svojanovský. A tak si mnoho hostů pochvalovalo skutečnost, že u Pinkasů se čepuje pivo s olympijskou medailí.
Lék proti choleře
Pivo jako zaručený lék proti choleře? Ano, dnes už nám cholera nehrozí, ale před 150 lety Pražanům konzumace plzeňského piva zdatně pomáhala. Při epidemii cholery v Českých zemích roce 1866, které padlo za oběť sto tisíc lidí, udělal pražský lékař profesor Josef Hamerník zajímavý objev – zatímco každý den umíralo na zákeřnou epidemii 20 až 30 lidí, ze štamgastů z hostince U Pinkasů se nenakazil ani jeden host. A tak profesor měl brzy jasno a razil sympatické heslo: „Nepijte vodu, pijte Plzeň!“
Podvodník neuspěl
Pivnice U Pinkasů je dnes pojmem, přitom se měla jmenovat úplně jinak. Jakub Pinkas nazval svůj podnik U švingulantů, což byl staročeský výraz pro malého podvodníčka. Jméno se však neujalo, hosté začali říkat pivnici U Pinkasů, a tak už to zůstalo. S jedinou výjimkou, když se v roce 2008 přejmenovala pivnice na jeden jediný den na Restauraci U Špotáků. Stalo se tak ve chvíli, kdy dlouholetá návštěvnice pivnice Barbora Špotáková získala v Pekingu zlatou medaili za hod oštěpem.
