Whiskey v době amerického Divokého západu utrpěla na kvalitě a rozhodně nešlo o tak dobré a kvalitní pití jako dnes. Výrobci, kterých bylo nepřeberné množství laiky počínaje a profesionály konče, ji totiž významně ředili. Proto americká vláda zavedla zákon Bottled in Bond, který jasně říkal, jaká kritéria musí nápoj splňovat.

Whiskey se těší velké oblibě již dlouhá desetiletí, avšak ani její historie se neobešla bez kontroverzí. Jednou z nich je období na konci 19. století, kdy se ve Spojených státech doslova roztrhl pytel s jejími výrobci. A jejich záměry nebyly často nejčistší. Své výrobky totiž často falšovali, dochucovali a barvili jódem, tabákem a dalšími látkami. A to samozřejmě vedlo ke vzniku takových nápojů, které byly nejen v podstatě nepitelné a s whiskey neměly již nic společného, ale také zdraví nebezpečné.

Přísný zákon jako záruka kvality

Právě kvůli tomuto šizení zavedla v roce 1897 americká vláda zákon známý jako Bottled-in-Bond. Ten chránil poctivé výrobce a stal se v podstatě značkou kvality, která platí dodnes. Aby bylo tímto souslovím whiskey možné označit, musela a stále musí splňovat hned několik pravidel. Musí být produktem jedné destilační sezóny, leden-červen nebo červenec-prosinec, jednoho lihovaru, zrát ve federálním celním skladu pod dohledem vlády USA po dobu nejméně čtyř let a být lahvována o síle alkoholu 50 %. Zrání ve federálních skladech navíc dává americké vládě šanci a možnost kvalitu a proces zrání kdykoliv zkontrolovat. Není to dostatečná záruka kvality? „Palírna Jack Daniel Distillery vyrábí výjimečnou americkou whiskey podle nejvyšších standardů již po generace, před i po vydání zákona Bottled in Bond Act, a to již od dob samotného pana Jacka,“ říká Chris Fletcher, Master destilér značky.