2. 12. 2016 - Vidí to, pijí to, chutná jim to, mají to rádi a přijdou na to zase. To je zdánlivě jednoduchá úvaha opřená o selský rozum. Jak ale dosáhnout toho, aby daný produkt vzbudil žádoucí pozornost? V poslední době stále více podniků spatřuje odpověď v produktech nabízených pod vlastní značkou.

Mnohé z nich vznikají jim na míru, na základě konzultace s výrobcem, na výrobě některých se dokonce přímo podílejí.

Irský republikánský a socialistický politik Jim Connolly kdysi prohlásil, že je snadné být odlišný, ale je velmi obtížné být lepší. Klást rovnítko mezi kvalitu a originalitu, jedinečnost nebo původnost samozřejmě automaticky nelze. Nicméně produkty vyrobené výhradně pro daný podnik a pod jeho značkou, popřípadě rovnou s přispěním jeho majitelů či zaměstnanců (a to jak ve fázi nápadu, tak při realizaci) svou marketingovou a potažmo i citovou hodnotu nesporně mají. Je však dobré vzít v úvahu také hledisko praktické a ekonomické a ujistit se, že se investice do privátního labelu po všech stránkách skutečně vyplatí.

Vlastní kávovou směs? Ano, ale…

Snaha nabídnout hostům něco s vlastní značkou je už několik let zřetelná v kavárenském odvětví. Spolu s nárůstem počtu malých nezávislých pražíren přibývá i kaváren, které mají na jednom z mlýnků vlastní směs. „Princip privátního labelu je pro kavárny samozřejmě lákavý. V době, kdy doslova co týden vzniká nová kavárna, která chce být nejlepší a odlišovat se od ostatních, je snaha lákat hosty na ještě něco víc než jen domácí a originální produkty naprosto logická,“ připouští Jaroslav Tuček z pražírny Doubleshot a dodává: „Jako pražírna se snažíme zásobovat naše zákazníky kávou, která bude především čerstvá a perfektně upražená.

Pracujeme s ní jako se sezónní surovinou, jejíž životnost se počítá v řádech několika měsíců. S poptávkou po vlastní směsi se setkáváme poměrně často. Kámen úrazu je ale v množství, které by daná kavárna musela odebírat, aby to pro nás dávalo smysl nejen ekonomicky, ale právě z hlediska našich kvalitativních standardů. Nakoupit kávu exkluzivně pro jednu kavárnu je vzhledem k objemům odběru, které české podniky generují, poměrně riskantní. Další možností je stejnou kávu nebo směs nabízet pod různými privátními labely. Pak je ale nelze transparentně pojmenovat, a výrazně se tak vytrácí filozofie výběrové kávy. Takovou variantu tudíž příliš neuznáváme.“ Problém Jaroslav Tuček vidí v mírné zmlsanosti a zároveň nedostatečné důslednosti baristů. „Namísto toho, aby se z toho, co jim trh nabízí, pokusili dostat opravdu to nejlepší, vidí spasení v unikátnosti. Naše pražírna má například v nabídce jednu až dvě jednodruhové kávy pražené na espresso, nicméně do jejich používání se kavárny málokdy pouštějí, ačkoli by právě tím získaly možnost odlišit se od ostatních,“ uzavírá.

Text a foto: Tomáš Mozr, Bára Urbanová