16. 3. 2011 O pomlázce a velikonočních kraslicích se již popsaly stohy stránek barevných časopisů. Štamgast a Gurmán se na svátky jara podíval z jiného úhlu pohledu. Co znamenalo toto roční období pro naše předky? Jak dlouho se na největší křesťanský svátek v roce připravovali? Jak vypadal jejich jídelníček? Masopust, na Valašsku a Slovácku Fašank, byl za našich prababiček a pradědů rozpustilý čas maškarních obchůzek a mastných pus od dobrot z domácích zabíjaček a koblih. Jenže v chudých rodinách zase tak veselo nebylo. Zvlášť pokud byla zima dlouhá a krutá, tak v únoru už mnohde došly i ty nejzákladnější potraviny – zemáky a kysané zelé v bečkách. Na jaro, a s ním i na nové možnosti obživy, se čekalo jako na smilování. A i čtyřicetidenní půst před Velikonocemi pomáhal těžké časy překonat. Očistná doba půstu a příprava na Velikonoce začínala Popeleční středou, která připadá na období od 4. února do 10. března. Známý národopisec z Mladcové, František Bartoš, v osmdesátých letech 19. století, napsal: „Půst se zachovává velmi přísně. Ráno se netopí, teprve když přijdou z kostela, uvaří se krupice, kterouž pojídají s omáčkou z povidel nebo suchých hrušek, anebo „obědvají“ pečené zemáky s mlékem. O poledni „posvačí“ kousek chleba nebo chladný zemák. Na večeři opět zemáky s mlékem.“ „Půst sa držél najvěc ve středu, v pátek a v sobotu, nekeří po celý půst ani s robú nespali. Matúšoj dědeček si zakúřili na fašank poslední cigaretu a na novo si zabáňali až po glória na Bílú sobotu. Ani sa nepilo,“ vzpomíná paní Nováková v knize Jaroslava Štiky Lidová strava na Valašsku. A jiný pamětník tamtéž přidává, že nikdo nevzal po celý půst ani kouska masa do úst, byť bylo krátce po zabíjačce. Ani se jídlo sádlem nemastilo, jen máslem nebo čerstvým olejem z bukvic či švestkových pecek. Jídaly se v tom dlouhém období hlavně polévky v postní úpravě, kaše, noky, nudle, a pokud dojila kráva, jedl se i tvaroh a pila kyška. Platila zdrženlivost v sexu, kouření i pití alkoholu. Ale dodržování půstu nebylo jednotné – ti nejhorlivější se postili celých čtyřicet dnů, jiní drželi půst jen ve středu a v pátek. V některých rodinách se dokonce schovalo nádobí, ve kterém se vařívala masitá jídla, a vytahovaly se jiné hrnce na postní vaření. Na Velký pátek platil půst nejpřísnější a jídlo se odbylo jen kouskem chleba. Velikonoce pak patřily k největším svátkům v roce, takže se hodně vařilo a peklo, pokud bylo z čeho. A také se smýčilo, drhlo a uklízelo. K typickým jídlům panského stavu patřilo kůzle nebo jehně. Obřadním jídlem pak byl pokrm mnoha jmen - nadívání, baránek, mazanec, baba, babička nebo hlavička – šlo o těsto se zapečenou klobáskou nebo masem a vždycky s vejci (někdy zamíchanými, jinde zapékali celá vajíčka i se skořápkou), které se nosilo světit o velikonoční neděli do kostela, a o které se pak podělila celá rodina. Světily se i další pokrmy – maso, vejce, vdolky. A všichni už se těšili na pondělní šmigrust, na jaro, na sluníčko, na teplejší počasí a na nový život. Recept na velikonoční Hlavičku (z knihy Chuťový místopis M. Úlehlové – Tilschové) Uvaříme hustou krupicovou kaši z půl až tři čtvrtě litru mléka. Do vychladlé zamícháme 3 až 5 vajec, posekané tučnější uzené maso nebo kůzlečí či jehněčí droby předem ovařené (a v tom případě kaši přimastíme rozpálenou slaninou). Osolíme a přidáme sekané bylinky – petržel, pažitku, popenec a mladé kopřivy. Směs dáme do vymazaného pekáče a upečeme do zlatova. Hlavičku můžeme jíst studenou i teplou, nejlépe se salátem. Zelená polévka z jarních bylinek (doporučovala již Magdalena Dobromila Rettigová) Hrst špenátu, hrst šťovíku, hrst polníčku nebo salátových listů, hrst jahodového a fialkového listí, lžíce opence, zelené petržele, pažitky, popř. bazalky – vše přebereme, opereme a jemně posekáme. Uděláme světlou jíšku z másla a mouky, přidáme posekané bylinky a jemně osmažíme. Zalijeme vodou, osolíme a jen krátce povaříme. Nakonec zahustíme rozkloktanými žloutky a podáváme necezenou. Velikonoce nejsou přesně ukotveny v kalendáři - slavnost vzkříšení Krista je vrcholem liturgického církevního roku. Vyvinuly se z židovského svátku pesach, který se slaví 14. a 15. dne měsíce nisanu podle židovského kalendáře. Koncil niceský (též nikajský) v roce 325 určil po delším sporu datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku (po 21. březnu). Tak se oddělily Velikonoce od židovského kalendáře. Letos tak vychází Boží hod velikonoční až na 24. dubna. Text: Blanka Kovandová, Foto: Archív Muzea jihovýchodní Moravy