Spotřebitelé se v preferovaném způsobu platby neshodují a dělí se zejména na dva tábory. První z nich tvoří lidé, kteří si bez plateb kartou či jiným chytrým zařízením dnes již nedovedou představit jakékoliv nakupování. Druhý tábor naopak preferuje hotovost, protože fyzicky vidí obnos, který má v peněžence, a při každé platbě tak sleduje jeho úbytek. Jsou však místa, která nenabízejí preferovaný způsob placení – někteří prodejci nepřišli na chuť platbám kartou a nevlastní tak potřebný terminál, jiní zase nechtějí přijímat hotovost a v rámci zjednodušení práce personálu umožňují platby pouze kartou. Jsou však tato jednání v souladu se zákonem?
Hygiena, jednoduchost, přehled
Platby kartou jsou některými spotřebiteli preferovány z jednoduchých důvodů. Platba v hotovosti je nehygienická, neboť téměř každou minci či bankovku již vlastnily stovky či tisíce osob. Platba kartou zároveň eliminuje přemýšlení o tom, kolik hotovosti je potřeba mít u sebe, neboť posunutí limitů či převod peněz jsou v případě potřeby otázkou vteřin. Přehled o každé transakci spotřebitelé mají díky výpisu z bankovního účtu, který zpravidla umožňuje i třídění plateb. S minimální snahou tak mohou analyzovat své finanční návyky a v případě potřeby dohledat prakticky jakoukoliv platbu z minulosti. Při placení chytrým zařízením (např. mobilem, hodinkami či prstenem) navíc nemusí myslet na to, zda mají u sebe peněženku.
Stejné důvody mají i prodávající. Práce s hotovostí nejen v případech restauračních zařízení vyžaduje důkladné mytí rukou, zároveň je vždy nutné její přepočítání, což může zabrat i desítky vteřin. V neposlední řadě je nutná opatrnost při vracení hotovosti i jejím dalším zpracování, aby nedošlo ke ztrátě. U větších prodejců navíc nakládání s hotovostí obnáší i převozy do peněžních ústavů prostřednictvím bezpečnostních služeb, což podnikatele stojí nemalé peníze. Přehled o každé platbě je přitom v účetnictví často vítaným prvkem, přestože provozovatelé terminálů účtují prodávajícím za každou platbu poplatky.
Jistota, kontrola, anonymita
Platba v hotovosti zpravidla představuje jistotu. Může se stát, že dojde k výpadku terminálu či jiným problémům a bezhotovostní platba tak nebude možná. Spotřebitel má zároveň okamžitý přehled, jakou částku má v peněžence a kolik jej daný nákup stál. Pro mnoho lidí je přitom zásadní i anonymita hotovostních plateb – prodávající se o kupujícím nedozví prakticky žádné informace, které by mohly být zneužity. Dle průzkumu společnosti STEM/MARK z roku 2024 považuje 93 % Čechů platbu v hotovosti za nejbezpečnější způsob platby.
Povinnost přijímat hotovost
Zákon jasně říká, že každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince s výjimkou stanovených případů. Jeden z nich představuje situace, kdy je v jedné platbě použito více než 50 mincí. Zákon rovněž zakazuje platby v hotovosti překračující limit 270 tisíc korun. Proč však někteří povinnost přijímat hotovost nedodržují? Ze dvou důvodů. Prvním je nejasnost, zda lze zákonný výčet výjimek rozšiřovat, a tedy zda v těchto případech skutečně dochází k porušování zákona. Druhý důvod je ještě zásadnější. Za porušení této povinnosti totiž nehrozí žádná sankce. Zákonodárce tuto úpravu nejspíše pojal symbolicky. Česká národní banka, která je v této oblasti dozorovým orgánem, tedy může prodávající pouze upozornit na porušování zákona. Pokutu však udělit nemůže.
